Taky trochu běhám. Ne proto, že je to teď v módě. Mám své důvody. Jako rehabilitační doktor mám představu o pohybu a držení těla. O jeho ladnosti při práci rukou, rytmu kroku a odvíjení nohy v odrazu. U těch, kteří jednou za týden jen obují boty a jdou se vypotit, vyčistit hlavu, vidím často něco zcela jiného. Jen běží, aniž by nad tím přemýšleli. A aniž by věděli cokoliv o technice běhu, tréninku a o tom, co si obout.

Je mi líto jejich zad, kolen, achilovek, které potom volají o pomoc.

Mám pro vás příběh z ordinace. Mladá maminka začala běhat. Proto, aby se víc hýbala, když má home office a nechodí pravidelný kilometr do práce. A taky proto, aby stačila svým dětem na kole v parku. Za poslední léta trochu víc přibrala. Také ji nenapadlo se před vyběhnutím zahřát a protáhnout. Najít si něco o tom, jak správně začít. Přišla na vyšetření, protože ji bolela kolena a achilovky. Nevěděla proč…

Nejdřív příliš nechápala mé otázky na obuv, délku běhu a její čas na kilometr. Dotazy na warm-up a strečink už brala docela osobně. Snažil jsem se ji dovést k tomu, aby sama pochopila podstatu svých potíží. Povedlo se. Došlo jí, že stejně jako k upečení nedělní bábovky je třeba mít recept. Že by předtím, než se do něčeho pustí, měla zvážit své možnosti. Něco si přečíst, zjistit zda ta či ona aktivita je vhodná. Mladé mamince rádi pomůžeme najít způsob, jak se zbavit bolesti, ale i jak se časem skutečně rozběhnout.

A co vy? Máte podobný problém? Nebo by se vám jen hodil recept na to, jak s pohybem začít a kvůli otokům nebo bolestem zase nemuset skončit?

Přijďte. Rádi Vám také takový recept dáme!